Často kladené dotazy týkající se znakového jazyka

Ve vědním oboru, který se zabývá neslyšícími, se v angličtině píše ve slově „deaf“ velké písmeno na začátku slova proto, aby se vyjádřilo příslušenství ke komunitě neslyšících a akcentovalo se používání původního znakového jazyka jakožto primárního či upřednostňovaného jazyka. Slovo „deaf“ s malým počátečním písmenem značí lidi, u nichž byla lékařem potvrzena ztráta sluchu, avšak kteří se za členy komunity neslyšících nepovažují a kteří ani nemusejí používat původní znakový jazyk (viz anglicky psaná publikace s názvem Signed Languages in Education in Europe – a preliminary exploration z pera Lorraine LEESONOVÉ, která vyšla v Dublinu a kterou v roce 2006 vydala Rada Evropy).

Ne. I děti neslyšících také často umějí znakovat a rodný znakový jazyk jejich rodičů je jejich prvním jazykem ještě před jakýmikoli mluvenými jazyky. Kromě toho se naučí znakovat i rodiče a sourozenci neslyšícího dítěte, aby si usnadnili komunikaci s ním. Mimoto existuje i celá řada lidí, kteří si osvojí znakový jazyk ve svém volném čase, protože se chtějí kamarádit s neslyšícím či se chtějí stát tlumočníky znakového jazyka, anebo je znakový jazyk jednoduše zajímá.

Ne, neexistuje. Existuje mnoho variet a v dané zemi zpravidla může být více než jeden znakový jazyk, stejně jako je tam i více variant mluveného jazyka. V Belgii např. existují dva znakové jazyky (francouzský belgický znakový jazyk a vlámský znakový jazyk) a nejinak je tomu i ve Španělsku (španělský znakový jazyk a katalánský znakový jazyk). Kromě toho existují i různé znakové jazyky v zemích, kde je jen jeden mluvený jazyk, jako tomu je např. ve Velké Británii a v Irsku. To je dáno historickým vývojem, který se liší od vývoje mluvených jazyků.

Ano, rodiny znakových jazyků existují. Např. někdo, kdo zná německý znakový jazyk, porozumí rakouskému či holandskému znakovému jazyku snáze než někdo, kdo ovládá italský znakový jazyk. Oproti tomu britský znakový jazyk se výrazně odlišuje od všech ostatních evropských znakových jazyků a je příbuzný pouze australskému znakovému jazyku.

Existuje mezinárodní systém pro komunikaci nazývaný International Sign (IS). Pravidelně se používá na mezinárodních konferencích a na setkáních s účastníky, kteří nekomunikují společným znakovým jazykem. Tento pomocný jazyk se mezi uživateli znakového jazyka z různých zemí skutečně používá jako lingua franca, a to i ve spontánní konverzaci. Nedá se však srovnávat s esperantem, protože to není jazyk jako takový. Nemá pevně danou gramatiku ani slovní zásobu a výrazně se opírá o gesta, která mají význam pouze v daném kontextu, a využívá slovní zásobu z mateřštiny znakující osoby. To znamená, že význam znaků se zpřesňuje až v komunikaci a často se pro popis nějakého pojmu používá více než jeden znak, aby nedocházelo k nedorozumění.

Ne. Jsou to plnohodnotné jazyky se svou vlastní gramatikou a syntaxí. Stejně jako v jiných jazycích i ve znakových jazycích najdeme těžko přeložitelné idiomy a určitá slova, pro něž neexistuje žádný doslovný překlad do druhého (znakového) jazyka.

TNapříč celou Evropou se objevily pokusy standardizovat znakové jazyky. Stejně jako u mluvených jazyků nebyly však tyto snahy korunovány úspěchem a dialekty i nadále přetrvávají. To je mimo jiné dáno tím, že školy pro neslyšící se nacházejí v různých koutech země a používají se v nich určité znaky, které děti posléze šíří dále. Často se liší znaky pro dny v týdnu a pro měsíce i znaky pro barvy.

To se dá těžko říci. Ve členských státech totiž nejsou k dispozici spolehlivé statistiky. Odhaduje se, že v Evropské unii je cca 750 000 neslyšících uživatelů znakového jazyka. V průměru tvoří uživatelé znakového jazyka přibližně 0,1 % celkového počtu obyvatel v zemi. Do tohoto počtu nejsou zahrnuti lidé, kteří se učí znakový jazyk jako druhý jazyk ani děti neslyšících rodičů či jiní rodinní příslušníci. Odhaduje se, že např. ve Finsku je 5 000 uživatelů znakového jazyka, ve Francii 100 000 a v Rumunsku 20 až 30 000.

Francouzské Ministerstvo školství upravilo pro francouzský znakový jazyk některé části Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (jeho francouzskou verzi), zejména společné referenční úrovně a deskriptory.

Ano, znakový jazyk lze transkribovat několika způsoby. Neexistuje žádný standardizovaný způsob transkripce znakových jazyků, ale často se používá Hamburský notační systém (HamNoSys), který užívá určité symboly pro popis tvaru ruky a pohyb při znakování. Další systém, který funguje podobně, je systém SignWriting. Kromě toho se často používá tzv. „glossing“, kdy se znaky převedou do slov psaných velkými písmeny s vyobrazením výrazu obličeje a uvedením gramatické informace nad slovem či formou prefixu. Více informací naleznete na internetových stránkách na adrese http://www.signwriting.org/, nebo na http://assets.cambridge.org/97805216/37183/sample/9780521637183web.pdf (kapitola týkající se úmluv) či na adrese http://www.sign-lang.uni-hamburg.de/projects/hamnosys.html.

Nejlepší bude, když se obrátíte na sdružení neslyšících ve své zemi, abyste získali informaci o lekcích znakového jazyka, které se pořádají, a dozvěděli se více o znakovém jazyce, který se ve vaší zemi používá. Informace o všech sdruženích neslyšících v EU získáte online na internetových stránkách Evropské unie neslyšících (EUD) na adrese http://eud.eu/EUD_Members-i-159.html (mapa). MVíce informací je rovněž k dispozici na internetových stránkách Světové federace neslyšících na adrese http://www.wfdeaf.org/members/ordinary-members/list-of-members.